Minulý týden, přesně 6.2., uplynulo 110 let od narození Jana Wericha. Jeho myšlenky jsou ale stále stejně trefné a živé.
Posuďte sami.
- Bůh stvořil člověka, ale nedal si to patentovat, a tak to teď po něm může dělat kdejakej blbec.
- Člověk má dělat to, co umí, co potřebuje ke štěstí.
- Přirozeností člověka je hledání radosti.
- Arogance je parukou k zakrytí duševní pleše.
- Jsi-li blbej, nepij, projeví se to.
- Na světě je zavedeno, že spousta hloupých si hraje na chytré. Z chytrých, kterých je na světě nedostatek, si jen ti nejchytřejší hrají na hloupé.
- Pamatovat si je výsada blbých, poněvadž chytří musí vymýšlet.
- Jakmile se ze stáří začne dělat zásluha
je to špatné. Protože každej blbec – starej – byl taky jednou mladej blbec.
Čas si vymysleli lidé, aby věděli, od kdy do kdy a co za to.
Je to smutné, ale mládí musí jednou odejít. I když si je člověk zachová v srdci, žel přírodě, nezachová si je v kolenou.
Neříkej že nemůžeš, když nechceš. Protože přijdou velmi brzy dnové, kdy to bude daleko horší: budeš pro změnu chtít a pak už nebudeš moci.
Víte, chlap nesmí bejt blbej ve třech případech. Za volantem, v posteli, u stolu. Všude jinde se to snese.
Když muž nemá rozum, musí být žena vynalézavá. Když žena není vynalézavá, musí mít muž rozum.
Chytrost, ne směšnost, musí vyvolávat smích.
Kdo se umí smát sám sobě, má právo se smát všemu ostatnímu, co mu k smíchu připadá.
Směšný může být každý. Vtipným jen bystrý.
Nikdy se nesměji nejlépe. Bojím se, že by to mohlo být naposledy.
Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.
Když rozum nad něčím zůstane stát, o to rychleji se pak rozběhne. Rozum, který zůstane stát, je v pořádku. Nesmí si lehnout.
Dobré divadlo začíná dobrým vrátným.
A to je jen malý zlomek…
