Za sledované období posledních několika let se japonskou encefalitidou nakazilo již přes 40 Evropanů, žádný z nich nebyl očkován. Varovný signál poskytují zejména případy malých dětí s těžkými případy japonské encefalitidy. Několik desítek jich zemřelo v posledních měsících v indickém regionu Araria.
„Onemocnění se odedávna vyskytovalo v některých teplejších oblastech jihovýchodní a východní Asie především tam, kde se pěstovala rýže. Jako samostatné onemocnění je známa teprve od objevu původce nákazy v roce 1934,“ uvádí profesor Jiří Beran z Centra očkování a cestovní medicíny v Hradci Králové.
V Japonsku se výskyt infekce snížil, jihovýchodní Asie je více ohrožena
Virus byl izolován od obyvatele Japonska, který podlehl této nemoci, proto označení „japonská“. Do roku 1960 se uvádělo ročně kolem 160 000 případů onemocnění v Japonsku, Koreji, Číně a na Taiwanu.
„Po rozsáhlém očkování se snížil počet hlášených infekcí v těchto zemích na desetinu. Ale od roku 1970 do současnosti se výskyt této infekce značně rozšířil na rozsáhlá území od Chabarovska a Sachalinu přes Koreu, Čínu, Filipíny, Indonésii až po severní Austrálii na jihu a Pákistán na západě.
Výskyt japonské encefalitidy je rizikový v 24 zemích v Asii a západním Pacifiku, včetně mnoha oblíbených turistických destinací. Světová zdravotnická organizace (WHO) odhaduje na 68.000 případů ročně, což je o jednu třetinu vyšší, než se původně předpokládalo. „Po zavedení plošného očkování proti dětské obrně, je japonská encefalitida nejčastější příčinou paretických neuroinfekcí,“ uvádí profesor Beran.
Turisté jsou bezbranní jako děti
Cestovatelé jsou kvůli nedostatečně přizpůsobenému imunitnímu systému proti této infekci bezbranní stejně jako děti, které jsou nejčastějšími oběťmi japonské encefalitidy. Nejvíc náchylná na smrtelný průběh infekce je dětská populace do 15 let věku, navíc každé páté dítě po prodělané nemoci zůstává trvale postižené.
“Zejména zahraniční turisté a děti by měli mít řádné očkování, protože nemají proti této smrtelné chorobě dostatečnou imunitu”, upozorňuje epidemiolog Pavel Slezák z Centra očkování a cestovní medicíny. Do jihovýchodní Asie jezdí ročně několik tisíc Čechů.
Varování z jižní Koreje
Česká média nedávno informovala o rozšíření viru japonské encefalitidy v jihokorejském Pusanu. Prokázán byl u 64 procent testovaných komárů. Korejské centrum pro kontrolu a prevenci nemocí v souvislosti s tím vydalo celonárodní varování před touto nemocí. Koncem října 2013 se objevila zpráva o výskytu 17 případů japonské encefalitidy v Brunejském sultanátu, jež leží v jihovýchodní Asii na severu ostrova Borneo. Informovala o tom i česká média.
Japonská encefalitida je neuroinfekce, jejímž původcem je virus stejného rodu, jako jsou například viry středoevropské klíšťové encefalitidy nebo viry žluté zimnice. Přenáší jej komáři rodu Culex, kteří primárně sají krev na zdrojích infekce, což jsou prasata a vodní ptáci. Právě na venkově a mimo velká města, kde pobývá většina vietnamských cestovatelů navštěvujících své rodinné příslušníky, je hrozba nákazy japonskou encefalitidou největší. Nemoc může začít horečkami a prudkými bolestmi hlavy.
Výskyt japonské encefalitidy je rizikový v 24 zemích v Asii a západním Pacifiku, včetně mnoha oblíbených turistických destinací. Národní očkovací programy proti japonské encefalitidě v některých rizikových zemích úspěšně snižují výskyt onemocnění, ale nesnižují riziko pro onemocnění cestujících.
V Česku je jediná registrovaná vakcína
Až v 50 procentech případů dojde k rozvoji deliria, křečí, někdy i těžkých duševních poruch. Onemocnění často končí smrtí. Riziko nákazy se zvyšuje při pobytu delším než 30 dnů, při pobytu ve volné přírodě nebo na venkově a při pobytu v době, kdy dochází k přemnožení komárů. Význam může mít i u krátkodobých cestovatelů při plánovaném pobytu mimo města.
Jediná registrovaná vakcína proti japonské encefalitidě v České republice je Ixiaro. V Evropské unii je registrovaná od roku 2009. Očkování by mělo být zahájeno minimálně pět týdnů před cestou, aby bylo možné dokončit imunizaci včas. Základní vakcinační cyklus se skládá ze dvou dávek podaných v odstupu 28 dní.